Bertramka

Konference „Mozart in Austria e in Boemia“ v italském Roveretu (25. září 2004)

Milada Jonášová

Od roku 1992 pořádá Associazione Mozart Italia mozartovské konference, při nichž jeden z hlavních tematických okruhů představují vazby mezi Mozartem a zeměmi, v kterých nějakou dobu W. A. Mozart přebýval. Pro letošní rok byly zvoleny české země, což bylo doplněno několika aktuálními výzkumnými zprávami o mozartovských vazbách rakouských. Rakouské části dominoval vstupní referát Prof. Rudolpha Angermüllera (Mozart-Rezeption im 19. Jahrhundert in Salzburg), v kterém předložil obsáhlý přehled vazeb mezi Mozartem a jeho rodným městem. Poprvé zde byly otevřeně konstatována i takové skutečnosti, které rakouské mozartovské práce nezmiňují. Z Mozartova operního díla mohl za jeho života Salcburk zažít Die Entführung aus dem Serail (poprvé 17. 11. 1784) a Le nozze di Figaro (1787). V roce 1797 byl poprvé proveden Don Giovanni a Der Schauspieldirektor, 1798 Die Zauberflöte. V prvních desetiletích 19. století byl Salcburk pod bavorskou vládou, která se příliš o hudební život města nezajímala. Poprvé jsme slyšeli o pauperizaci Salcburku, která následovala po ztrátě politické samostatnosti této země v souvislosti s napoleonskými válkami. Město začalo žít společenským životem až od roku 1841, a to v souvislosti se založením spolku Dom-Musik-Verein und Mozarteum, který měl převzít péči o chrámovou hudbu v katedrále, ve čtrnácti kostelích Salcburku organizovat koncertní činnost města a připravit vznik instituce pro hudební vzdělání mládeže. Spolek se stal předchůdcem dnešního Mozartea, který byl založen v roce 1880 a stal se mezinárodní mozartovskou nadací.

Vídeňský mozartovský badatel Walter Brauneis (referát čten za nepřítomnosti autora) ve svém příspěvku Mozarts KV 317 – Eine „Krönungsmesse“ für Kaiser Franz I.? (Ein historischer Exkurs über die mögliche Herkunft der Bezeichning der C-Dur Messe von 1779) se snažil vyřešit problém, zda mše C dur nese svůj název v souvislosti s korunovací Leopolda II. nebo Františka II. či nikoliv. Dospěl k závěru, že různá značení mešní kompozice ve vídeňském dvorním archivu nemůže tuto problematiku dostatečně objasnit.

Další oddíl byl věnován bohemikální problematice Mozartova díla, k níž poučeně promluvili i italští badatelé.

Galliano Ciliberti (Perugia) ve svém referátu Modelli Mozartiani per „Ah, perfido“ Op. 65 di Beethoven (Praga 1796) důkladnou analýzou postihl mnohé „citace“ z Mozartových děl v této Beethovenově koncertní árii: árie "Non più di fiori" z La clemenza di Tito, ansámbl z 2. jednání Idomenea, koncertní árie "Non temer amato bene" KV 490, "Ah lo previdi" KV 272). Překvapivé bylo zjištění, že do této árie, kterou napsal Beethoven pro českou pěvkyni Josefinu Duškovou, byly použity motivické prvky z děl, které byly repertoárovými kusy Duškové.

Giacomo Fornari (Brixen) se ve svém referátu „E conforme al vostro merto“. Ironia e musica nel Don Giovanni di Mozart (Praga 1787) věnoval problematice citací a narážek v Donu Giovannim. Jedná se o finále 2. jednání opery, kde Mozart použil citace z oper Giuseppa Sartiho Fra i due litiganti, Vicenta Martina y Solera Una cosa rara a své Le nozze di Figaro. Dvě narážky se týkali Mozartova přítele Kuchaře „Si eccelente e il vostro/mio cuoco“ (cuoco=kuchař) a představitelky Dony Anny Teresy Saporiti „A che piatto saporito“ (saporito=chutné).

Tomislav Volek ve svém referátu L´opera italiana – la chiave del successo di Mozart a Praga vyzdvihl důležitost existence veřejné operní scény v Praze, která během 60 let „připravila“ publikum, které bylo schopno pochopit Mozartova genia.

Milada Jonášová (Le fonti mozartiane a Praga con particolare riferimento alla collezione del monastero Strahov) rekapitulovala dosavadní znalost dochovaných mozartovských pramenů v českých fondech. Informovala o některých nálezech ve strahovské premonstrátské sbírce hudebnin v Praze.

Je skutečným potěšením, že dva roky před mozartovským jubilejním rokem 2006, kdy bude také v Praze uspořádána mozartovská konference s bohemikální tematikou, bylo možné rekapitulovat dosavadní poznatky na italské půdě a získat podněty pro další výzkum.